Mám malý deník s modrými deskami, velký tak akorát aby se vešel do kapsy u kabátu. Už po několik let si do něj zapisuji myšlenky, citáty z Písma a modlitby, které jsou mi blízké. Některé z nich jsem znala už jako malá holka, jiné jsem si přivezla z různých křesťanských setkání a duchovních obnov. Mám tam zapsané modlitby krátké…… Pokračovat ve čtení Provázej mě, vlídné světlo
Jsem od přírody zároveň optimistická i melancholická povaha. Připomínat si místa, kde jsem strávila kus života, pro mě bývá velmi citovou záležitostí. Radost a nadšení pro všechno nové se potkává s nostalgií vyvolanou vzpomínkami. Zvlášť teď, v době dlouhých adventních večerů, se nostalgie objevuje jako věrná přítelkyně u mého prahu a přináší s sebou i smutek. Ale není…… Pokračovat ve čtení Bylo mi tu hezky
Sukně po mamce, svetr od kamarádky, moje oblíbené šaty z charitního obchodu… Nikdy jsem se netajila s tím, že podstatnou část mého šatníku tvoří oblečení, které už přede mnou někdo nosil. Ráda se hezky oblékám, ale nebaví mě klasické nakupování oblečení. Samozřejmě mě potěší, když najdu něco hezkého na sebe v obchodě s novými věcmi. Ale když objevím…… Pokračovat ve čtení Šaty s příběhem
„Štěstí znamená nacházet krásu v každodenních věcech a půvab i v každodenních místech… To je pravda, to se mi líbí.“ Táta mojí britské rodiny se zadíval na jednu z mých kreseb, která zůstala položená na okenním parapetu. Brýle si posunul o něco níž a pár vteřin si prohlížel obrázek zblízka. Za ten rok, který jsem s jeho rodinou prožila,…… Pokračovat ve čtení Díky za každodennost
„Nikdo nemůže dělat všechno. Ale každý může dělat aspoň něco.“ Znám mnoho lidí, kteří tohle přísloví naplňují a velkými či malými skutky šíří dobro mezi ostatní. Dnes bych chtěla napsat o lidech, které jsem poznala krátce po svém příchodu do Anglie a kteří našli svůj vlastní způsob, jak dělat „něco“ pro druhé právě tam kde…… Pokračovat ve čtení Dobro s vůní anglického čaje
Občas si představuji pomoc jako provaz tvořený z průsvitných vláken, propojujících nás navzájem neviditelným poutem. Nitky vedou od jednoho člověka k druhému a září pro oči skrytým světlem. Vlákna pomoci vyrůstají z našeho srdce a procházejí našima rukama. Jako neviditelné provázky se proplétají lidskými vztahy a propojují jednoho člověka s ostatními. Ne vždycky se je podaří je…… Pokračovat ve čtení O Světle pomoci a dluzích, které nesplatíme
Je neděle, poslední den v roce. Letištní hala je dnes skoro prázdná, tak si můžu si nohy natáhnout na protější sedadlo, zavřít oči a zaposlouchat se do houpavé melodie „Safe Travels“ od Lisy Hannigan. Do odletu mi zbývá ještě víc než hodina. Cestuji nalehko. Posledních pár roků mě naučilo, že čím méně věcí s sebou…… Pokračovat ve čtení Domov jako přístav
„Čau Jitu 😉 Nezajdem někdy na čaj? Musíš mi o všem konečně popovídat!!!“ „Moc ráda. Ale teď to nevyjde. Leda že by se ti chtělo za mnou přiletět…“ „Ty seš zas někde v trapu?!“ „Už od minulého týdne.“ „Doufám, že je to tentokrát aspoň někde v Evropě… A jak tam budeš dlouho?“ „Jo, neboj, je to blízko. A…… Pokračovat ve čtení První kroky po anglickém trávníku
Stála jsem na tramvajové zastávce. Je to už taková moje tichá záliba, že si při čekání všímám lidí kolem. Během těch pár minut, než se každý rozjedeme vlastním směrem, občas zaznamenám něco, díky čemu se anonymní tváře města už nezdají tak neznámé. Tentokrát moji pozornost upoutala asi desetiletá dívenka sedící na lavičce po boku starého…… Pokračovat ve čtení Vezmu tě domů
Vydat se do cizí země, vzdát se jistot a pohodlí domova, udělat krok neznámým směrem. Může být mnoho důvodů, proč člověk dobrovolně opustí bezpečí toho, co zná, a vyrazí do světa. Někoho pohání touha objevovat nová místa, někdo hledá zpestření svých jinak všedních dnů. Někdy je tím pomyslným hnacím motorem obyčejná zvědavost. Ale když o…… Pokračovat ve čtení Sama?
V Loďce z papíru 