„Teto Jitko, koukej, co máme!“ přiběhnou za mnou kluci a hrdě ukazují ohrádku z kamenů v trávě. „To je naše šnečí rezervace! Našli jsme jich dvacet pět!“ Uznale přikyvuji, poslouchám jejich nadšené povídání a při pohledu na jejich rukávy, kolena a boty přemýšlím, kolik kilo bláta si do školky přineseme tentokrát. Naše školka se nachází v prostorách…… Pokračovat ve čtení O dětech v zahradě a té náročnější cestě
Vždycky mě potěší, když mi někdo doporučí dobrou knížku. Už delší dobu jsem si říkala, že bych se i já mohla podělit o tipy na knihy, které si mě získaly. A kdy jindy bych o nich měla napsat než právě teď, kdy kvůli koronaviru mnozí trávíme mnohem víc času doma a čtení zůstává jednou z…… Pokračovat ve čtení Osm knížek (nejen) pro čas karantény
Po víc než půl roce se mi dostala do ruky kytara. Sice se mi ji nepodařilo naladit a moje prsty na ni nejsou zvyklé, ale stejně z ní mám radost jako dítě z dárku pod stromečkem (díky za půjčení, Same!) Dům je velký a prázdný, takže moje zpívání nikoho neruší. Okno do zahrady, čerstvý vzduch,…… Pokračovat ve čtení Shledání s kytarou
Mám malý deník s modrými deskami, velký tak akorát aby se vešel do kapsy u kabátu. Už po několik let si do něj zapisuji myšlenky, citáty z Písma a modlitby, které jsou mi blízké. Některé z nich jsem znala už jako malá holka, jiné jsem si přivezla z různých křesťanských setkání a duchovních obnov. Mám tam zapsané modlitby krátké…… Pokračovat ve čtení Provázej mě, vlídné světlo
Na Nový rok jsem si volala s kamarádkou. Nadšeně mi vyprávěla mi o tom, jaké změny plánuje v letošním roce provést a kolik skvělých věcí od 1.1. zařazuje do života. Zeptala se, jestli mám taky pro nový rok nějaká předsevzetí nebo přání. Musela jsem ji zklamat. Na novoroční předsevzetí jsem nikdy moc nebyla. Spíš se…… Pokračovat ve čtení Odkud je vidět jenom nebe
Některá rozhodnutí se vyplatí udělat rychle. Už delší dobu jsem si říkala, že bych se někdy chtěla podívat na Blízký východ. Oblast, kde se od věků střetávají rozmanité kultury a náboženství, mě vždycky zajímala a přitahovala. V duchu jsem cestu plánovala a přemýšlela, kde a jak by bylo nejlepší začít. Tuhle otázku za mě vyřešila příležitost,…… Pokračovat ve čtení Krátký fotoreport z Izraele
Jsem od přírody zároveň optimistická i melancholická povaha. Připomínat si místa, kde jsem strávila kus života, pro mě bývá velmi citovou záležitostí. Radost a nadšení pro všechno nové se potkává s nostalgií vyvolanou vzpomínkami. Zvlášť teď, v době dlouhých adventních večerů, se nostalgie objevuje jako věrná přítelkyně u mého prahu a přináší s sebou i smutek. Ale není…… Pokračovat ve čtení Bylo mi tu hezky
Sukně po mamce, svetr od kamarádky, moje oblíbené šaty z charitního obchodu… Nikdy jsem se netajila s tím, že podstatnou část mého šatníku tvoří oblečení, které už přede mnou někdo nosil. Ráda se hezky oblékám, ale nebaví mě klasické nakupování oblečení. Samozřejmě mě potěší, když najdu něco hezkého na sebe v obchodě s novými věcmi. Ale když objevím…… Pokračovat ve čtení Šaty s příběhem
„Štěstí znamená nacházet krásu v každodenních věcech a půvab i v každodenních místech… To je pravda, to se mi líbí.“ Táta mojí britské rodiny se zadíval na jednu z mých kreseb, která zůstala položená na okenním parapetu. Brýle si posunul o něco níž a pár vteřin si prohlížel obrázek zblízka. Za ten rok, který jsem s jeho rodinou prožila,…… Pokračovat ve čtení Díky za každodennost
Nepoznanému Ještě pořád hledám tvůj hlas v tichu opuštěných domů, odraz tvé tváře ve vysklených oknech, tvůj rukopis na prázdných stránkách. Ještě pořád hledám stopy tvých nohou v tajícím sněhu, tvůj šepot v ozvěně roklin, tvůj dech v hlubinách vod. Ještě pořád tě hledám. A když má naděje vysychá, pak v písku pouště pátrám po…… Pokračovat ve čtení Nepoznanému
V Loďce z papíru 